Kvalita otopné a teplé užitkové vody je pro bezproblémový provoz systémů s tepelnými čerpadly naprosto zásadní, neboť přímo ovlivňuje jejich účinnost a životnost.
Neupravená voda může způsobovat usazování vodního kamene, což zhoršuje přestup tepla a kompresor nutí pracovat s vyšším zatížením, čímž roste spotřeba elektřiny. Stejně nebezpečná je korozivní agresivita vody či přítomnost kalů a nečistot, které mohou vést k poškození některých částí tepelného čerpadla. Investice do správné filtrace, změkčení a chemické stability vody tak v konečném důsledku chrání drahou technologii před poškozením a zajišťuje, že systém bude dosahovat projektovaných úspor a životnosti.
Moderní systémy s tepelnými čerpadly často kombinují různé druhy materiálů (např. hliníkové radiátory, ocelové, nebo měděné potrubí, nerezové výměníky a mosazné ventily) a pracují s nižšími teplotními spády. Důležité je tak dodržování veškerých norem, směrnic a vyhlášek na kvalitu napouštěcí vody, ochrany systémů proti korozi a vodnímu kameni:
- VDI 2035 - Jedná se o německou směrnici, která je nejrozšířenější a platná v celé Evropě. Jedná se o standard pro stanovení kvality otopné vody a většina výrobců zařízení vč. tepelných čerpadel vyžaduje dodržování právě této směrnice jako jednu z hlavních podmínek pro uznání veškerých záruk na zařízení (vč. výrobce Mitsubishi Electric). Směrnice obsahuje ochranu proti vodnímu kameni a tvorby usazenin. Neurčuje zde jen jednu hodnotu tvrdosti, ale odvozuje ji od celkového výkonu zdroje tepla, objemu otopné soustavy a velikosti tepelného výměníku (čím menší je velikost výměníku a čím více je vody v systému, tím přísnější jsou nároky na změkčení vody). Chemické složení vody, aby nedocházelo k rozežírání kovových prvků. Klíčovými parametry je zde hodnota pH (8,2 až 8,5 pro systémy s hliníkem, pro systémy bez hliníku tzn. ocel a měď v rozsahu 8,2 až 9,5). Elektrickou vodivost, kde se doporučuje spíše nízkoslaný provoz (demineralizovanou vodu), protože voda s nízkou vodivostí značně zpomaluje jakékoliv korozní procesy. Dále je to obsah kyslíku, kde je cílem ho udržet na minimu (pod 0,1 mg/l).
- ČSN EN 14 868 - Norma se zabývá ochranou kovových materiálů před korozí a poskytuje návod na stanovení pravděpodobnosti koroze v uzavřených soustavách pro ohřev a cirkulaci vody (otopné a chladicí systémy). Tato norma slouží hlavně pro projektanty, případně servisní techniky a definuje jak navrhnout a provozovat systém tak, aby se minimalizovalo riziko poškození korozí. Najdete zde:
Hodnocení rizik koroze: Popisuje faktory, které ovlivňují vznik koroze u různých druhů kovů (ocel, měď, hliník, nerezová ocel).
Vliv konstrukce systému: Koroze není jen otázkou složení vody, ale toho jak je systém postaven (zamezení přístupu kyslíku).
Parametry vody: Definuje doporučené vlastnosti vody (pH, vodivost, tvrdost), které jsou nezbytné pro udržení stability systému.
Preventivní opatření: Postupy jak korozi předcházet, např. použitím inhibitorů, odplyňováním, nebo čistěním soustavy.
- ČSN 07 7401 - Tato norma se konkrétně zabývá příslušnou kvalitou vody, kterou musí voda v systému splňovat, její úpravou, kontrolou a údržbou. Většina výrobců tepelných čerpadel právě na tuto normu ve svých podkladech odkazují. V případě, že dojde k poškození zařízení a v systému bude nalezena obyčejná, neupravená voda např. s vysokou tvrdostí, může výrobce zamítnout reklamaci z důvodu nedodržení provozních podmínek. Norma přesně definuje postupy, jak požadovaných parametrů dosáhnout, např. změkčením, demineralizací, nebo přidáním inhibitorů. Důležité mezní hodnoty jsou:
Tvrdost vody: Klíčová pro zamezení tvorby vodního kamene.
Hodnota pH (kyselost/zásaditost): Musí být v určitém rozmezí, aby se minimalizoval vznik koroze.
Obsah kyslíku: Rozpuštěný kyslík je hlavním zdrojem koroze v uzavřených systémech.
Vodivost (obsah soli): Čím vyšší vodivost, tím rychleji probíhají elektrochemické korozní reakce.
- ČSN EN 14 336
- ČSN EN 12 828
